Čtyři nepromarněné roky

O tom, co jsem zrovna prováděla ve Sněmovně, jsem se sem pokoušela psát průběžně, takže ti z vás, kteří mě měli v přátelích, o tom měli snad docela dobrý přehled. Kdybych měla zpětně vypíchnout asi největší a nejkurióznější počin, tak to bylo protlačení dotačního programu na rozšíření kapacit základních škol.
Terén mi připravili Věšek Michalik a Petra Pecková, kolegové ze Starostů a nezávislých, já hned po zvolení poslankyní, kdy ještě nikdo nevěděl, kdo bude v opozici a kdo v koalici, začala téma razit v rozpočtovém výboru a pak na plénu Sněmovny. No a podařilo se – dotační program byl zřízen a od té doby díky němu odešly na výstavbu škol už sta miliony. Přijít s tím nápadem o něco později, asi už by se nerealizoval – koalice by opoziční poslankyni takový návrh bohužel asi nikdy neschválila.
Naštěstí to ale dopadlo dobře a já čas od času ráda navštívím slavnostní otevírání nových či rozšířených školních budov. A vlastně i díky tomu si můžu říct, že jsem ty čtyři roky nepromarnila, že za tím mým poslancováním něco smysluplného zůstane. A řeknu vám, je to dobrý pocit