Ten mladý muž ne a ne se usmát. Chápu, jeho úkolem bylo tvářit se u příležitosti 100. výročí 1. zasedání Revolučního národního shromáždění vážně a důstojně. Vážně a důstojně – trochu paradoxně zrovna v době, kdy se naší politice moc důstojnosti nedostává… Nemohla jsem si pomoci, musela jsem se usmívat ze všech sil i za něj. Kulaté výročí je přece chvíle nejen důstojná, ale také radostná, nemyslíte? Čerpejme z ní sílu pro další “politické zápasy”, jak by asi řekli zakladatelé státu