Co Čech, to muzikant. I když toto úsloví nemůžeme chápat doslovně, tak náš národ dal světové hudbě skutečně neobyčejný počet mimořádných hudebníků.
Včera jsme si zahajovacím koncertem Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun připomenuli jednoho z nich – dirigenta a také houslistu Václava Talicha. I když se necítím být kompetentní hodnotit jeho přínos pro českou hudbu, tak jedno je jisté: nebýt jeho naprosto ojedinělé práce, nebyla by Česká filharmonie tak proslaveným a celosvětově uznávaným tělesem, jakým je.
Hudba se v rukou skutečných mistrů mění z harmonií, melodií a instrumentace v něco víc, než jenom v noty.
Pamětníci nám zanechali alespoň popisy toho, jak mimořádně na ně působil přednes Smetanovy Mé vlasti Českou filharmonií právě pod Talichovým vedením v těžkých časech Protektorátu. Nebyla to jen hudba. Byla to koncentrovaná duše národa.
