Lhotka je důkazem, že i malá obec může dělat velké věci. Představila nám ji paní Marcela Pánková z místní MASky, která je tu doma.
Kromě toho, že je tu opravdu božský klid, tak se Lhotka může pyšnit krásným komunitním centrem, které intenzivně využívají místní spolky, s hospodou a obchůdkem, ale i opraveným dětským a fotbalovým hřištěm.
To vše jsme si s dámami z MAS Vyhlídky, z.s. prošly a chce se mi říct jediné: dobrá práce. Paní ředitelka Regionálního muzea Mělník Jitka Králová mi také ukázala další zajímavost: skalní obydlí, které na Kokořínsku sloužilo v 18. a 19. století jako nouzové řešení nedostatku domů.
Ve lhoteckém skalním příbytku dokonce žila poslední obyvatelka až do roku 1982. Musím říct, že to naši předkové měli skvěle vymyšlené. Takové skalní obydlí poskytlo nejen domov celé rodině, ale součástí byl i přístřešek pro dobytek a dílna. Na první pohled to z našeho dnešního pohledu nevypadá jako ideální obydlí, ale v rámci možností našich předků a jejich pokorného životního stylu dokázali i ze skály vytvořit skutečný domov.
A Lhotka má i další unikát: je prý jedinou obcí v republice, kde má místní sbor dobrovolných hasičů svůj vlastní hokejový tým…
Přiznám se, že se mi odtud nechtělo odjíždět, protože ve Lhotce je příjemné si i jen tak sednout na náves a jen tak „být“.
