… a mnohá další místa naší země.
Ta místa mají, jak všichni víme, jedno společné: krvavé bezcitné diktatury na nich vraždily demokraty. Nebo na nich ukrývaly těla obětí v naivní představě, že když nebudou skutečné hroby, zmizí i paměť.
Komunistický režim s oblibou vzpomínky na nacistická zvěrstva doprovázel slovy „Nikdy nezapomeneme“. A také „Zemřeli, abychom my mohli žít“.
Neznám snad nic více cynického než když se komunističtí vrazi vymezovali vůči vrahům nacistickým.
Skutečně si mysleli, že mohou zamaskovat zjevný fakt, že pocházejí ze stejné líhně nenávisti a násilí? Nebo to nalhávali sami sobě?
Nevím, a je mi to vlastně jedno, protože jak si sami vysvětlovali svoji nelidskost není důležité.
Důležité jsou jenom životy, které zmařili, vraždy, které vykonali.
Dnes jsme si proto na Ďáblickém hřibotvě připomenuli oběti rudého teroru. A velice prosím: skutečně nezapomínejme.
