Cesty civilizací se ubírají mnohdy podivnými zákruty a záhyby. K nim patří i obdivuhodná, v mnohém heroická a fascinující mise Konstantina a Metoděje ve Velkomoravské říši.
Můžeme dnes, s odstupem bezmála 1200 let, diskutovat o tom, nakolik šlo tehdy o mocenský boj mezi různými křesťanskými směry, ale nepřipadá mi to příliš podstatné. Důležitější je, že vliv soluňských bratří pomohl šířce kultury v podobě, v jaké se začala vyvíjet na území dnešní České republiky. Z toho potkávání vlivů vzniklo v dalších staletích mnoho dobrého. A jistě, také mnoho svárů a bojů.
Když se však dnes díváme na cyrilometodějskou tradici započatou z našeho pohledu rokem 863, vidíme především obrovský kulturní význam překladu bible do staroslověnštiny a její prosazení jako liturgického jazyka.
A v neposlední řadě musíme obdivovat nespornou osobní statečnost obou bratří, kteří bez ohledu na nebezpečí mnohokrát obhajovali své přesvědčení a víru.
Ano – přešlo mnoho staletí, ale se nic nezměnilo na faktu, že vědění a vzdělání je síla a hybatel lidských osudů a dějin.
