I když poslední dny žijeme volbami do krajských zastupitelstev a do Senátu, ráda bych se vrátila k jedné události z minulého týdne. V hlavní roli bylo jedno z nejkrásnějších zvířat – kůň.
V pátek jsem měla tu čest otevírat v mé milé Lysé nad Labem výstavu, která byla celá věnována našim čtyřnohým krásným přátelům. V krátkém projevu jsem samozřejmě připomenula několik známých literárních hrdinů, jakými jsou Hatátitlá, Ilči nebo Ríh, které důvěrně znají všichni milovníci knih Karla Maye. A pochopitelně Šemíka, nejoblíbenějšího koně našich národních bájí, i Koroka, asi nejslavnějšího skutečného hrdinu Velké pardubické.
Koně v naší současnosti nesporně dávno nehrají takovou roli, jakou měli před průmyslovou revolucí a před vynálezy lidí, jako byl James Watt. I když ten, jaká to ironie osudu, zavedl jednotku výkonu známou jako hp, tedy horse power, čili koňská síla. Dnešní vztah mezi koněm a člověkem tedy již není, až na výjimky, ekonomický. Zůstalo však silné přátelství.
Vyjádřila jsem své díky mnoha a mnoha chovatelům, sportovcům či nadšencům, jejichž zásluhou můžeme i v současnosti obdivovat tato ušlechtilá a krásná zvířata. Dávají jim svou lásku a úctu, mnohdy jistě i za nemalých finančních obětí udržují a rozvíjejí chovy. Bylo mi ctí se s nimi v Lysé potkat a obdivovat jejich práci a hlavně jejich nádherné přátele.
