Určitě na tom něco bude, konec konců to o sobě, my, Češi, říkáme sami: Jsme národ nespokojenců, kritiků a věčných remcalů.
Když Čech dorazí do pekla, začne čerty poučovat, jak přikládat pod kotel, když přijde do ráje, tak šalmaje jsou moc hlasité a stromy dávají málo stínu.
A tak přistupujeme i k 17. listopadu. Tohle se mělo udělat jinak, tohle se nemělo dělat vůbec, něco jiného se určitě udělat mělo a celkově to bylo nějaké divné, výsledek je ještě divnější a pak to hlavní: Kvůli tomuhle jsme klíči necinkali.
Co Čech, to názor. V drtivé většině to ale nemyslíme zle.
Jsem přesvědčená, že v té drtivé většině, jakkoliv to mnohdy překrývají stížnosti, jsme za konec komunistického režimu rádi přesně z těch důvodů, které jsou důležité. Že se vrátil obsah slovu republika, res publica, věc veřejná. Že se vrátila vláda zákona místo stranické zvůle. Že se vrátila svoboda volby místo předepsané linie. Že se vrátila svoboda vlastnit, podnikat, mluvit, cestovat…
Občas slýcháme, že tohle nebo tamto je dnes horší než před listopadem. Obvykle to nemyslí vážně ani autoři těch slov, jsou to politické výkřiky a snaha udělat se zajímavým. Přesto tvrdí, že třeba se svobodou slova je to špatné pomalu jak v padesátých letech. Nu, škoda, že není možnost, aby se na chvíli do těch padesátých let přemístili a zkusili někde veřejně prohlásit, že za Masarykovy republiky bylo líp. Těch roků práce v uranových dolech by se ani nedopočítali.
Jistě, po listopadu 1989 se stalo mnoho chyb. To je nesporné. Ale za ty nemůže změna režimu, za ty si můžeme sami, byla to naše rozhodnutí, naše činy, naše nedostatečnosti. Možná právě to nám trochu chybí. Možnost říct tu osvobozující (a konec konců v té době i velmi pravdivou) floskuli: Za to nemůžeme my, za to můžou komunisti. V tom to bylo před 17. listopadem opravdu jednodušší. Bylo na koho hodit chyby…
Ale právě dnes 17. listopadu je důvod zamyslet se co všechno nám demokracie dobrého přinesla. Kus práce jsme vykonali a mnoho věcí je ještě nutné vykonat. Važme si svobodu a nezapomínejme, že je potřebné ji chránit a kultivovat. Protože já stále věřím, že láska a pravda zvitězí nad lží a nenávistí.
