Někteří lidé poté, co navždy odejdou z našeho světa, ještě hodně dlouho chybí. Samozřejmě to nejvíce platí v rodině, ale nesporně to lze říct i o mimořádných osobnostech veřejného či uměleckého života. Václav Havel je jednou z takových osobností.
Chybí nám od 18. listopadu 2011 a ta ztráta je stále velmi silná.
Dokonce bych řekla, že chybí i těm, kteří ho neměli rádi nebo dokonce nesnášeli. Nedostává se jim oponentury mimořádné svou věcností, nadhledem a chápáním zákonitostí společnosti. Nemyslím si, že pokud by Václav Havel žil, byla by naše politická situace nějak zásadně odlišná. Naprosto jistě ale vím, že by naše veřejná diskuse a politické prostředí byly o něco kultivovanější, elegantnější a zazníval by v něm hlas, který by sice nekřičel a nebyl by doprovázený teatrálními tanečky nebo divnými scénkami, ale který by místo toho kultivovanou češtinou přesně a hluboce rozebíral naši realitu.
Moc nám chybíte, pane prezidente.
