Dnes jsme se spolu s kolegou Janem Skopečkem, místopředsedou Poslanecké sněmovny, sešli na jednom z nejtragičtějších míst české historie, na Kobyliské střelnici.
Nacisté tam mezi roky 1939 až 1945 popravili stovky lidí, především české národnosti. Zemřely tam takové osobnosti, jako předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš, spisovatel Vladislav Vančura, běžec Evžen Rošický nebo biskup Gorazd. A také skvělá politička a novinářka Františka Plamínková.
O některých místech se povětšinou s jistou nadsázkou říká, že hlína je tam nasáklá krví hrdinů. V případě Kobyliské střelnice nejde o básnický příměr. Na Kobyliské střelnici jde o krutou realitu.
Když v těchto dnech vzpomínáme na oběti nacistických vrahů, nemůžeme pominout, že jenom několik stovek kilometrů daleko se znovu vraždí, znovu vojáci popravují civilisty, že v nepříliš vzdálené zemi probíhá mimořádně krutá válka.
Od konce druhé světové války uplynulo 77 let. To je skutečně dlouhá doba.
Není proto divu, že jsme si navykli na mír jako na samozřejmý stav. Běsnění, které rozpoutal režim Vladimíra Putina, je pro mne a pro mou generaci obrovským zklamáním.
Ale i přes ten obrovský šok někteří říkají, že nás se to vlastně ani netýká, že ruský útok na Ukrajinu není náš problém. I kvůli těmto pochybovačům bychom neměli přehlížet, že z Ruska slyšíme opakovaně velmi pohrdavá slova o Češích. Slyšíme, že naši rodiče a prarodiče oddaně sloužili Německu a že Rudá armáda měla nechat fašisty, aby nás jako národ vyhladili.
Slyšíme také, že když se nechceme poníženě dívat na Moskvu, zasloužíme si novou okupaci nebo rovnou jadernou smrt. Jsou to slova zlá, urážlivá a hloupá.
Tváří tvář této aroganci je dnešní vzpomínka na české hrdiny, kteří položili život za vlast a za budoucnost národa, ještě aktuálnější než kdy jindy. Ti, kdo dnes ponižují naše předky a ti kdo vyhrožují přímo nám, by si měli připomenout jeden silný příběh.
Je to příběh o tom, jak skončil Reinhard Heydrich.
Ti lidé by se měli poučit, že český národ zaplatil za atentát krutou cenu, ale že to byli Češi, kdo poslal do pekla tehdy třetího nejmocnějšího muže Říše.
Muže, který plánoval, jak Čechy částečně poněmčí a většinu prostě vyhubí. O tom by měli přemýšlet všichni, kdo urážejí naše hrdiny a český národ.
Naši předkové přinesli velké oběti, abychom zde byli, abychom jako národ přežili. Za to jim patří první dík.
Ten druhý je za příklad, za nesmírnou odvahu a statečnost, které zavazují.
Děkujeme. Čest a sláva jejich památce! 
