Vždy jsem obdivovala spolky, které dokáží oživovat tradici způsobem velmi zajimavým a smysluplným. 
Proto dlouhé roky spolupracuji se spolkem Vltavan, který připomíná dávné řemeslo vorařstvi a plavení dřeva. Samozřejmě ty dlouhé roky nejsou ani zdaleka tak dlouhé, jako 125 let od založení Vltavanu Davle.
Proto dlouhé roky spolupracuji se spolkem Vltavan, který připomíná dávné řemeslo vorařstvi a plavení dřeva. Samozřejmě ty dlouhé roky nejsou ani zdaleka tak dlouhé, jako 125 let od založení Vltavanu Davle.Dnes se k tomuto výročí otevřela v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy výstava a probíhá zde Den s voraři. Umění stavby vorů a jejich řízení není ani dnes zapomenuto, i když samotné povolání voraře zaniklo s rozvojem jiných dopravních možností a v případě Vltavy jako takové samozřejmě také se stavbou přehrad.
Ale stále jsou lidé, kteří udržují tradici, některé zvyky a také dovednosti. Proto na dnešním setkáni nechyběli studenti Středni odborné školy Jarov, kteří pod vedením Petra Voráče dokázali, že toto řemeslo nezanikne.
To je moc dobře, protože tato společenská paměť je velmi důležitá, je to součást historie a národní identity.
Moc děkuji Vltavanům, že ji udržují a nenechávají zapomenout. Můj speciální dik patří předsedovi Vltavanů v Davli Josefu Bílkovi a ředitelce Regionálního muzea v Jilovém Šárce Juřinové. A také vsem bratrům a sestrám ze spolku Vltavan. 
