V současném světě je spousta novot a nejistot. Proto i modernímu člověku občas přijde k dobru nějaká kotva, tradice, která trvá už po stovky let.
Máme jich v naší zemi celkem dost a každá z nich si zaslouží naši péči.
Jednou z nich je bezesporu třeba Velká pardubická. Závod, který se s výjimkou válečných let, mimořádné nepřízni počasí nebo kvůli okupaci v roce 1968 jezdí pravidelně pokaždé od roku 1874.
Ten závod je pro mě symbolem propojení nádherného zvířete a člověka, symbolem jejich vzájemného respektu a snahy podat co nejlepší výkon. Velká pardubická je také spojena se silnými příběhy. Například s tím, jak žokej Zdeněk Matysík, který byl na druhém místě a měl na dosah značnou finanční odměnu, zastavil v roce 1993 svého Farada v cílové rovince. Všiml si totiž zranění na jeho noze a nechtěl zdraví koně riskovat…
�Právě kvůli takovým příběhům a té úžasné historii Velké pardubické moc fandím.