Jsou akce, které jsou mému srdci velmi blízké.
Určitě mezi ně patřil křest knihy vydavatelství Vyšehrad “Věřím v dobré konce”, kterou napsal Vladimír Kroc na základě rozhovorů s Věrou Doušovou.
Podtitul knihy je Dobrodějka s duší rebelky.
Jistě je to trefné přirovnání, ale rozhodně nevystihuje celou – vskutku renesanční – osobnost této neobyčejné ženy. Určitě chybí ještě mnoho dalších přívlastků, ale zaprvé Věra Doušová nemá ráda příliš mnoho superlativů a zadruhé stejně její život a obětavá práce se snad nedá slovy popsat.
Ja ji znám jen kratký úsek jejího života – ve funkci ředitelky Potravinové sbírky Praha: Dáváme jídlu druhou šanci
Její život vššak je daleko barvitější a inspirativnější než jsem si kdy dokázala představit. Napadá mne srovnání: Magický realismus jako od Gabriela Garcíi Marquéze.
Nebudu prozrazovat obsah knihy, ale je to příběh, který vás pohltí. Je to příběh plný lasky k bližnímu, pokory a neokázalého hrdinství. Je to příběh inspirativní a plný pozitivního poselství. Je to příběh Věry Doušové. A jestli se vám zdá, že té chvály je moc, tak s plným vědomím říkám, že je to málo.
